Trainspotting

ne 23.4. 20:00| velký sál kina Světozor  |  Drogy, společnost a duševní zdraví

Diskuze: prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D.

Snímek tvůrčího tria, skládajícího se z režiséra Dannyho Boylea, scénáristy Johna Hodge a producenta Andrewa MacDonalda, si získal ještě větší celosvětovou popularitu než předchozí Mělký hrob. Ve vyprávění hlavního „hrdiny“, asociálního mladíka Rentona, se odkrývá bizarní svět revolty proti současné konzumní společnosti. Renton a jeho skotští přátelé jsou totiž narkomané, jejichž jedinou starostí je sehnat další dávku. Jenže „skutečný život“ smutné protagonisty „semele“ a změní. Někteří nepřežijí, z jiných – jako například právě z Rentona – se stanou „normální“ lidé. Epizodické vyprávění vytváří zvláštní mozaiku, z níž se velmi působivě vynořuje pochmurný obraz jedné „ztracené“ generace. Snímek těží z tradic britského civilismu a dokumetárních filmů se sociální tématikou, ale zároveň je radikálně inovuje pomocí surrealistických hříček, černého humoru, dynamické kamery, střihu a charakterizace hlavních postav. Režisér Boyle svým pozorováním světa z nevšedního (a generačně vypjatého) úhlu opět provokuje měšťáckou společnost. Svým filmem jako hozenou soubojovou rukavicí políčkuje standardní středostavovskou morálku a tradiční hodnoty. Zároveň si postupně získává u nejmladšího publika přívlastek kultovního režiséra (důležitou roli v tomto procesu hraje hudební složka filmu, obsazená právě kultovními jmény anglosaské scény 80. a 90. let).

 

Jiří Horáček absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni. Výzkumně se zaměřuje na funkční zobrazení mozku pomocí magnetické rezonance, EEG a pozitronové emisní tomografie. Dále se zabývá neurobiologií schizofrenie a deprese, mechanismem účinku antipsychotik a psychedelik, modelováním aktivity nervové tkáně a behaviorálním efektem psychoaktivních látek. Pracuje v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ) a na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působí jako předseda výboru České neuropsychofarmakologické společnosti (ČNPS). Autor nebo spoluautor několika monografií a více nežli 200 článků v odborných periodicích. Nejvýznamnější publikace profesora Horáčka byly věnovány neurobiologii léčby sluchových halucinací, neurobiologií schizofrenie, mechanismu účinku psychedelik a souvislostí mezi náladou, aktivitou serotoninu v mozku a citlivostí k inzulínu.